Včelarská baňka 2007

1. místo:Vladislav Vymyslický _Včelary (slivovice 2004)
2. místo:Kateřina Manclová – Včelary
3. místo (3×)
Mach Josef – Březolupy, Antonín Hájek – Včelary, Ivan Křemeček – Včelary

Ovocné vzorky:
1. místo: Antonín Špaček – Kněžpole (meruňka 2006)
2. místo Kajka Vymyslická, Včelary – meruňka
3. místo Josef Knap, Bílovice – mirabelka
4. místo Laďa Knot, Včelary – jablko

Babská komise
1) Vítěz Jaroslav Mancl – Včelary (slivovice 2005)
2) Josef Mach, Březolupy
2) Leoš Večeřa, Včelary
3) Laďa Pavelka, Mařatice

Patok roku:
ing. Jiří Koželuha – Bílovice (slivovice 2005)

VČELARSKÁ BAŇKA 2007

DEGUSTACE VE VČELARECH: TO NENÍ JENOM CHLASTAČKA!

Manželky dvou degustátorů hlídaly a upíjely

Chřipkový virus a některé ženské zapříčinily, že se pátečního obřadu
zúčastnilo jen dvaadvacet degustátorů. Většina z nich prošla všemi ročníky
Včelarské baňky nebo zdrhla z manželského objetí. Ani tentokráte se počet
vzorků nedostal přes magickou stovku. Přesto svojí pestrostí, hlavně u
ovocných pálenek, předčil všechny předešlé ročníky. Z 94 vzorků bylo 28
ovocných. K tradičním surovinám – meruňky, hrušky nebo jabka – přibylo hodně
bylinných – ořech, višně, malina a jahoda! A tak při jejich koštu to v malém
sále včelarského kulturáků vonělo jak v sodovkárně nebo v létě na trhu.
Včelarští a topolští degustátoři si silným aroma hlavu pomotat nenechali a
za svými chuťovými rozhodnutími si pevně stáli (někteří raději seděli). Pár
hodin před degustací zasedla ve včelarské hasičárně Babská komise. Že to
nevěstí nic dobrého, věděli všichni chlapi. Přesto jim nedokázala otrávit
chuť ani celovečerní špionáž jejich předsedkyně Marty Machové. Společně s
Křemečkovou manželkou čučaly celý večer okénkem z kuchyně a tajně trénovaly
ochutnávku na sobotní vyhlášení. Přitom dělaly manželům čárky, kolik
štamprlí lupli.

Pozor, křehké! Pálenka z Lysé

Nejvzdálenější vzorek byl z Lysé nad Labem. Pálenku z jahod vypálil Jiří
Suchý, majitel firmy vyrábějící cyklobrašny. Vzorek pak následoval sobotním
rodinným výletem na Slovácko, kam přijel i se ženou Šárkou. Co kdyby se
jejich jahodovice přece jenom umístila? Nakonec se tak ale nestalo a získal
pouze diplom za nejvzdálenější vzorek. „Když jsem byl malý kluk, miloval
jsem jahody s mlékem a přál si jich sníst celý kýbl. Nakonec se mi to
podařilo. Vzhledem k tomu, že se můj švagr zabývá pěstováním jahod, mohu
využít jeho služeb a na kvas zpracovat dva a půl metráku, ze kterých jsem
vyrobil tuhle báječnou jahodovici, na kterou jsem patřičně pyšný,“ dodává
Suchý. „Je to tady úplně bezvadné a už teď vím, že tady, v baště páleničářů,
nejsem naposledy,“ dodává natěšeně. A jak se sem vzorek dostal? Minulý týden
zastavil u Křemečkova domu tranzit kurýrní služby. Když poslíček předával
velkou krabici s různými výhružnými nápisy, sousedi si mysleli, že si
spisovatel koupil novou barevnou televizu. Omyl! Až z Čech, z
Polabí, přicestoval vzorek pálenky na Včelarskou baňku. Ve velké krabici
byla menší zaskládaná novinami, a v ní další a další. Jakmile se Ivan
prokousal novodobým systémem matriošek, narazil na půllitr jahodovice ve
dvou lahvích. Zároveň s nimi přišel pozdrav, že podnikatel přijede na
vyhlášení a také objevovat krásu našeho folkloru a poznat místní páleničáře
a jejich triky a fígle, nechat se zasvětit do páleničárské kuchyně a
pochytit tak co nejvíce z jejich umu. Že to myslí vážně, dokládal zamluvený
pokoj v hradišťském hotelu a taxikář pro zpáteční cestu.

Trachta za Müllerovic hrušku

Degustace Včelarské baňky se pokáždé rozjíždí jako vlak. I když se všichni
znají, nejprve se pomalu otrkávají, aby na konečné si společně pokoštovali a
zazpívali si. Důvod k radosti letos ztratil strýc Müller. Jeho ženské mu
pokácaly hrušku, z jejíchž plodů pálil nejlepší hruškovicu v okolí. Ve
Včelarské baňce nikdy nespadla pod páté místo. Od kolegů u stolu jsme se
dozvěděli, že strom stínil a překážel výstavbě nového plotu! Další černou
kaňkou pro miliony chuťových buněk bylo vpuštění neznámého vzorku k
degustaci. Chudák Petr Vaněk, zase to odskákal. Jako vždy byl prvním a
jediným dobrovolníkem degustace ovocných pálenek. A právě k jeho stolu se
neznámá tekutina dostala! Reakce na sebe dlouho nenechaly čekat. „Kde to
vzniklo, ať se raději jdou schovat pod chodník! To je kyselé, hořké, jedním
slovem hnusné!“ Zbytek je nepublikovatelný…

Kvalita přesáhla množství

„Teď už to není jenom chlastačka, teď sa rozhoduje!“ zařval jeden z
degustátorů před finálovým koštováním. A měl pravdu. V očích všech
přítomných se rozsvítily hvězdičky a všichni degustátoři si spokojeně
vychutnávali ty nejlepší z nejlepších. Újma nehrozila, snad jen žízeň.
„Oproti loňsku měly lepší chuť,“ prohlásil před odchodem na autobus hudebník
a učitel Pavel Šuranský. „Finále bylo o chuti a apetitu. A zbytek ukáže 21
mlsných hub, které hodnotily. Osobně si myslím, že vyhraje trnkovica.“ S
jeho názorem souhlasil i zbytek stolu, který tvořili muzikanti ze Včelaranu.
„Sežrali nejvíce klobásek,“ láteřil nad touto komisí prezident Fanek Janků.
Ten neměl moc veselou náladu. Bylo vidět, jak ho rodinné povinnosti zmáhají
víc než pořádná gořalka. „Já to beru strašně vážně,“ prozradil degustátor a
loňský vítěz Jiří Koželuha. Letos dal do boje jablkovou pálenku a loňskou a
předloňskou slivovicu. „Žízeň budu mít teprve až zítra,“ uzavřel skromnou
komunikaci. Naopak spisovateli, kreslíři a výtvarníkovi Včelarské baňky
Ivanu Křemečkovi bylo do řeči. „Kvalita vzorků přesáhla množství,“ míní.
Letos byly mezi vzorky propastné rozdíly. Takových 50 na 50, dobré a
nepitelné!" Tečku za degustací opět udělali hudebníci ze Včelaranu. Na přání
hráli i zpívali jak v malém sále, tak dole v hospodě.
PAVEL PAŠKA

Baňka se po čtyřech letech vrací do včelarských rukou

Sobotní večer na Včelarské baňce už patřil jen slavnostnímu koštování,
předávání diplomů, zpívání a tančení. Chlapi mlsně popíjeli a probírali
politiku, baby aj život. Se štamprlkou v ruce se proprala snad všechna
témata. Zato dámy koštovaly opatrně a s rozmyslem, aby na ty své konúpky
dohlédly a k tanci je přinutily.
Pila se hrůzná, různá a vynikající kořalka zajímavých chutí i vůní. Některá
se slastně rozlila po žaludku, jiná pěkně zkřivila hubu. Ale tak už to na
koštech přece chodí. Devítičlenná Babská komise opět nezklamala, převlekla
se za pilné včelky a plna humoru i recese připravila ve spolupráci s CM
Včelaran pro vítěze dokonce i píseň. Dámy zpívaly, až se jim tykadélka
připevněná na hlavách třepala do rytmu, a sklidily bouřlivé ovace. Při
předávání cen každého vítěze pořádně olúbaly, takže si někteří chlapi
chvílemi připadali jako ve včelím ráji. Nebylo jim jen jasné, jestli je to
opravdicky, nebo pod vlivem takřka stovky vzorků pálenek.
Ivan Křemeček nakreslil diplomy, které s prezidentem Fankem Janků předávali
vítězům. Za nejlepšího degustátora vyhlásili Ivana Drábka z Opavy, druhý byl
Pepa Machů z Březolup. „Upřímnou soustrast popřáli při předávání šerpy za
Smrťáka roku bývalému páleničářovi a loňskému vítězi Jurovi Koželuhovi z
Bílovic. Jeho odvaha vylézt s ní na veřejnost byla obrovská, a za to sklidil
potlesk. Naopak nejlepší byla slivovice Včelaráka Ladi Vymyslického, kterému
to na sále každý přál.
"Uvažoval, že si nechá ušít kroj, a teď má alespoň veliký důvod, protože
putovní Včelarská baňka se dalšímu adeptu předává v kroji,“ dodal prezident
Fanek při předávání šerpy. To je však jen jeden bod povinností, které na
sebe nejlepší páleničář s vítězstvím musí vzít. Každoročně jsou s
odtajňováním jména vítěze všem přítomným přečtena humorná pravidla a
povinnosti pro vítěze, mezi které také patří zákaz focení aktů, možnost
kontroly vítězného vzorku, přiměřené vystavení dřevěné ceny atd.
„Pálím už několik let a z toho, že jsem letos vítězem, mám obrovskou radost.
Baňky se účastním každý rok. Moje letní kvasy i slivovice se už umístily,
ale nikdy jsem nebyl první, tak je to pro mě velká čest,“ dodává vítěz,
který dělá kvas převážně z durancií. Než stačil doříct větu, Babská komise
jej zatáhla do kola a vytáčela při dámské volence.
Nejposlednějším dodaným vzorkem byla pálenka Fanka Fúsků, který bydlí skoro
naproti hospody. „Měl to asi daleko, že to donésl jako poslední,“ vyvolával
do zaplněného sálu prezident Fanek.
Po ošerpování oceněných, předání cen a diplomů se rozjela ta pravá baňkovská
nálada. Tancovalo se jako o život, bývalí folklorní tanečníci a zpěváci v
čele s Peťou Vaňkem a Pavlem Šuranským sólovali s takovou vervou, že
muzikantům pomalu praskaly struny, jak se dožadovali dalších písniček.
Návštěvníci proslulého koštu se rozcházeli až za svítání. Včelarská baňka
zahájila plesovou sezónu a ještě dlouho se o ní bude povídat.
IVA TYMROVÁ